pátek 21. dubna 2017

YARN ALONG 2017 - 16. týden

....dodatečně....nebyla chuť a energie....neháčkovala jsem ale četla:-)


....moc hezká knížka a snad už opět vezmu háček do ruky......

Ani jsem nebádala a to už je co říct......

středa 19. dubna 2017

MÁTÉ Ferenc

se narodil v Transylvánii, do Ameriky utekl v jedenácti letech, kdy byla maďarská revoluce rozdrcena sovětskými tanky. Vyrůstal ve Vancouveru a žije v Kalifornii, Paříži, Římě, na Bahamách a New Yorku. Pracoval na železnici a jako stavitel lodí, byl fotografem, plavčíkem a knižním redaktorem. Je autorem 16 knih přeložených do dvanácti jazyků. (text je z internetu)
Toskánská vinice Sen milovníka vína
Důvěrné a veselé autobiografické vyprávění o tom, jak dva troufalí Newyorčané proměňovali opuštěnou ruinu v pohádkový domov a světoznámé vinařství. 
V Toskánské vinici putujeme spolu s Mátéovými - malířkou Candace a spisovatelem Ferencem - po klikatících se, cypřiši lemovaných toskánských silničkách až do starobylého horského městečka Montalcina, které je domovem proslulého Brunella. Zde Mátéovi kupují klášter ze 13. století na kopci obklopeném 60 akry lesů, olivových hájů a potenciálních vinic. Ferenc Máté nás provádí nejrůznějšími příhodami a nehodami, které přináší rekonstrukce osm set let starého domu a budování vinařství, od krocení splašeného traktoru, přes výsadbu 15 akrů vinic a Vendemmii - první sklizeň, následovanou vzrušující výrobou vína, po zápolení se soptícími kvasnými káděmi. Slavní vinařští sousedé, jako například Angelo Gaja, přitom Mátéovy postupně zasvěcují do tajemství pěstování těch nejlepších hroznů a výroby jedinečných vín. Mátéova vína si okamžitě získala mezinárodní věhlas, včetně neuvěřitelných 90 až 92 bodů od časopisů Wine & Spirits a Wine Spectator. Znalci jako Steven Spurrier a Jancis Robinson vyzdvihují jejich "osobitou a nezapomenutelnou chuť" i skutečnost, že jsou "výmluvným vyjádřením své unikátní autentičnosti" a "odměnou každého sběratele". Vysoce respektovaný newyorský obchodník s víny Morrell nazval jejich Syrah "skutečným klenotem mezi víny" a označil ho za "Italské červené víno roku 2007". Chcete-li okusit sladkou chuť úspěchu na nejromantičtějším místě na světě, začtěte se do Toskánské vinice. (text je z internetu)
Toskánské kopce

GAVALDA Anna

(nar. 1970) pochází z početné rodiny. Její rodiče se roku 1968 odstěhovali z Paříže a přesídlili do starého opatství na venkově. Anna tu se třemi sourozenci prožila krásné dětství. Ve čtrnácti letech, po rozvodu rodičů, ale nastupuje do internátní katolické školy. Pak následovalo studium moderní literatury na Sorbonně.
Později zkusila mnoho zaměstnání ( prodavačka, uvaděčka, pokladní, hosteska a redaktorka svatebních oznámeních). Učila francouzštinu v soukromé základní škole, překládala románky z řady Harlekýn a psala reklamní texty pro Carrefour.
Má dvě děti, Louise a Félicité. Vedle literární tvorby se věnuje i psaní pro časopisy (Télérama, Elle). Je členkou poroty Festivalu kreslených seriálů v Angouleme.

(text je z internetu)

Lepší život
Mathilde je 24, žije v Paříži v podnájmu s dvěma spolubydlícími a místo studia píše PR články pro firmu svého švagra. Říká, že je šťastná, ale vždycky se musí napít, aby si to připomněla. Jednoho dne zapomene v kavárně kabelku. Stane se zázrak: tašku vezme podivný muž, nehezký, venkovský typ s neobvykle přímým vyjadřováním a vrátí ji Mathilde naprosto nedotčenou. O několik měsíců později se právě kvůli tomuto muži rozhodne změnit svůj život.

Yannovi je 26. Lepší vzdělání už mít nemůže, ale zatím nenašel práci. Živí se proto jako prodavač a očekává lepší zítřky. Neříká, že je nešťastný, ale často, když přechází po mostě nad Seinou, si představuje, že skočí dolů a utopí se. Jednoho dne ho soused pozve za odměnu na večeři. Za pár hodin se právě kvůli tomuto muži rozhodne změnit svůj život.


Dva příběhy dvou mladých lidí naší doby, sytých, ale vyhladovělých, uhlazených, dobře vychovaných,
ale rozzlobených a nespokojených, kteří se rozhodnou radikálně změnit svůj život i s tím rizikem, že se dopustí omylu, než aby žili jako doposud. 

(text je z internetu)

Čtivá knížka:-)

STARR Mel

se narodil a vyrostl v Kalamazoo v Michiganu. Po studiu na Western Michigan University – studoval středověké lékařství a středověkou angličtinu – získal v roce 1970 magisterský titul a posléze vyučoval dějiny na státních školách v Michiganu, z toho pětatřicet let v Portage. Do důchodu odešel v roce 2003. S manželkou Susan mají dvě dcery a sedm vnoučat. Žije v Michiganu.
„Než jsem to zkusil jako spisovatel, učil jsem třicet devět let dějepis. Tou zkušeností jsem získal větší úctu k učitelům a profesorům, kteří se usilovně snažili vpravit trochu moudrosti do mé mladistvé mysli.“

(text ji z internetu)

Zločin u kostela
Hugh de Singleton, lékař a bailiff na panství lorda Gilberta Talbota, stojí před novým záhadným případem. Noční strážný městečka Bampton je nalezen mrtvý nedaleko kaple svatého Ondřeje. Vše nasvědčuje tomu, že jeho smrt má na svědomí divoké zvíře, ale Hugh má jiný názor. Podrobné pátrání ho zavede na stopu dalšího zločinu. Detektivní román se odehrává ve středověké Anglii v oblasti Oxfordska.
(text ji z internetu)

Neklidné kosti
Inkoustová stopa


Určitě si půjčím i další knížky tohoto autora:-)

středa 12. dubna 2017

YARN ALONG 2017 - 15. týden

....během minulého týdne jsem stačila přečíst dvě knížky - Co mě naučil tučňák a Erbenovu Kytici, vybrala jsem si knížku z půjčených a začnu ji číst dnes večer.....



....pletací jehlice jsem vyměnila na háček a pomaličku přidávám řadu po řadě - musím si šetřit ruce a pravé rameno.....

 Aktuální číslo dohledaných a zadaných osob je 7 171, ale to bude během chvíle minulostí, určitě budu večer pátrat ve starých matrikách a třeba někoho najdu:-)

ERBEN Karel Jaromír

byl sběratel a vydavatel folklórních textů, starých literárních památek a archivních dokumentů, překladatel a básník.Narodil se roku 1811 v Miletíně. Pocházel z chudé venkovské rodiny. Na svět si přinesl chatrné zdraví, stejně jako jeho sourozenci, z nichž skoro všichni zemřeli v útlém věku.

Studoval v Hradci Králové a v Praze. Právnické vzdělání ho sice vzdalovalo od literatury, ale seznámení s Františkem Palackým mu umožnilo dostat se k takovým zaměstnáním, která byla bližší jeho zájmům. Pracoval jako sekretář Českého muzea a od roku 1851 jako archivář města Prahy byl pomocníkem F. Palackého. Jeho život byl poznamenaný nemocemi a starostmi o hmotné zajištění rodiny. Zemřel koncem roku 1870 v Praze.

Vedle historických dokumentů vydával díla staré české literatury, např. „Sebrané spisy české“ od Mistra Jana Husa, vydával i překlady starých děl ruské literatury – „Nestorův letopis ruský“, „Slovo o pluku Igorově“. Podílel se na vydání druhého dílu „Výboru z literatury české“.

Důležitost a těžiště svého zájmu však spatřoval ve folklóru, především v českých lidových písních. Erben pořádal hojné cesty na venkov, které mu umožňovaly sbírat lidovou slovesnost. Vydal „Písně národní v Čechách I.-III“. (1842-45) – první vydání nemělo žádné vyhraněné členění, druhé vydání bylo podstatně rozšířeno a vyšlo pod názvem „Prostonárodní české písně a říkadla“ (1864). V tomto vydání jsou již písně rozčleněny podle období lidského života, podle období roku atd. Karel Jaromír Erben sbíral i lidové pohádky a pokusil se o vydání jakousi slovanskou čítanku „Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních“ (1865), kterou vydal znovu ve zkrácené podobě r. 1869 „Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských“. K. J. Erben byl podnícen evropským rozvojem studia lidové slovesnosti, zvláště mu byli za příklad bratři Grimmové. Erben byl přesvědčen, že národní literatura by měla vycházet z etnického základu, který je obsažen v lidových písních, pověstech a zvycích.

Mnoho práce vložil Erben do připravovaného souboru českých pohádek, jako celek vyšly až roku 1905 pod názvem České pohádky (např. Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Tři zlaté vlasy Děda-Vševěda…). U Erbena dostala pohádka pevný tvar, nejedná se o pouhé improvizování lidového vyprávění s nahodile řazenými motivy.

Karel Jaromír Erben napsal jednu jedinou básnickou sbírku – Kytice (1853). Erben ve sbírce vychází z pověstí a bájí. Básně jsou baladicky laděné. Erbenova Kytice byla pociťována jako odkaz na lidské a národní hodnoty, ohrožené bachovským absolutismem.

(text je z internetu)

Kytice
Tato básnická sbírka byla oblíbenou knížkou mojí babičky, četla jsem ji několikrát a letos ji přečetla znovu do Čtenářské výzvy 2017.

MICHELL Tom

se narodil na venkově v jižní Anglii, kde si vypěstoval lásku ke zvířatům, ptákům a rostlinám. Po tom, co žil v Argentině se vrátil domů a usadil se v Cornwallu, kde pomáhal v rodinném podnikání, kde pečuje o malý pozemek,který nazývá "dobrá Cornwallská půda" a zpívá s místním sborem.
Je amatérský umělec a ve volném čase maluje objekty z divoké přírody okolo jeho domova, zejména dravé ptáky. Rád také ukazuje, jakým způsobem mohou lidé žít v dnešním světe.
Je ženatý a má 4 děti a 3 vnoučata. 
(text je z internetu)
Co mě naučil tučňák
Jedinečný, silný životní příběh o nevídaném vztahu mezi mladým učitelem a tučňákem. Pro všechny, kteří kdy snili o tom rozumět řeči zvířat. 
Dvacetiletý Tom Michell, toužící po dobrodružství, přijme místo učitele na prestižní argentinské internátní škole. Během svého výletu do Uruguaye zachrání tučňáka uvězněného v ropné skvrně. Ten den se jeho život navždy změní. Pták, který dostane jméno Juan Salvador, odmítá mladého učitele opustit a jemu tak nezbývá nic jiného, než svého nového „domácího mazlíčka“ propašovat přes hranice a vrátit se s ním zpět do školy. Tučňák se samozřejmě brzy dostává do centra pozornosti. Stane se z něj nejen maskot ragbyového týmu, důvěrník paní domácí, spoluhostitel Tomových party, ale také nejokázalejší plavecký trenér ve světových dějinách. Navzdory těžkým časům peronistické vlády, hrozivé ekonomice a politickým bojům Juan Salvador všechny kolem sebe rozveseluje. 

(text je z internetu)